30. března 2010

Milý Johne aneb Obětovat se...(****)

Miluju tě, ale vezmu si někoho jinýho, OK?

Milý Johne“ (A. Seyfried, Ch. Tatum) aneb „Obětovat se“ - zde tak trochu a cynicky parafrázuji název jiného amerického romantického filmu – „Zamilovat se“,(M. Streepová, R. De Niro) ačkoliv to žádný jiný důvod, než že se to rýmuje nemá – jen mi to posloužilo jako nápad na výstižný podtitul filmu. Ale když už jsme u toho - pokud bych jen tak pro zajímavost měla srovnat tyto dva filmy, tak ve zkratce: „Zamilovat se“ - dva lidi co spolu chtěli být a nemohli, „Milý Johne“ – dva co spolu být chtěli i mohli, ale pro jistotu si to dobrovolně zkomplikovali. (No, možná ty pohledy Chaninnga Tatuma, ty vypadají opravdu sakra zamilovaně…..tak aspoň to zamilování mají společné).
V „Obětovat se“, aneb „Milý Johne“ jsou na začátku dva nezadaní (Savannah a John), kteří se potkají na pláži a dají se dohromady. Jediné co to kazí je fakt, že oproti ostatním smrtelníkům na sebe nemají tolik času – John je v armádě a dovolenou má jen krátkou a jednou za čas, takže místo následných schůzek si pak ti dva jen píšou. Jenže čekat rok je dlouhá doba (přítelkyně vojáků co sloužili za ČSSR dva roky by jistě mohly vyprávět) a situace se zkomplikuje. Samozřejmě, že závada není u vojáka Johna, kterému dopisy od Savannah jednak zpříjemňují vojnu a který krom toho zrovna moc jiných příležitostí nemá.
Oba hrdinové se totiž na svůj úkor ( a na rozdíl třeba od zmíněných Meryl a Roberta) rozhodnou naprosto nesmyslně k odkročení z cesty (jako kdyby autor předlohy N. Sparks udělal razantní střih a změnil storku) a vydají se nezávisle na sobě a na svém vztahu páchat dobré skutky. Savannah s tím začne první a tak si Bůh ví proč vezme za muže Tima, otce autistického chlapce. Klasika - John je daleko, Tim je blízko a ona mu přece pomůže a navíc nebude na všechno sama – co chudák John někde v poli, to jí je jedno (Timovy motivy krom toho nejsou úplně nejčistší - potřebuje, aby se jednou někdo postaral o jeho syna)...

Že takhle se dobré skutky nedělají, jí dojde až o moc později. – John tedy zatím spálí dopisy, prodloužuje si pravidelně pobyt v armádě, (ve službě vlasti ho též postřelí) a domů se mu nechce – co tam taky, když ho holka zradila. Hop a skok a sedm let je pryč. Johnovi onemocní (a pak umře) táta - domů se, ač nechce, musí a při té příležitosti se ti dva setkají. Savannah se tváří jako když neumí do pěti počítat a nakonec z ní vyleze, že Tim je na smrtelné posteli (skoro), na jeho léčbu (rakovina) nejsou prachy a do toho ona zjevně mlsně touží pořád po Johnovi – má na rozdíl od něj všechny dopisy schované. Svoje tehdejší zkratkovité jednání však dost dobře nedokáže obhájit ani vysvětlit a morální vítěz je definitivně John – nevyřčeným výzvám odolá, prodá sbírku mincí po tátovi a peníze za ni ještě velkoryse pošle na Timovu léčbu. A to by měl být konec.
Ale naštěstí není - úplně na závěr, těsně před titulky si divák oddechne (asi na rozdíl od knihy) – peripetie překonána, Tim po smrti, Savannah v kavárně a John parkuje venku před tou kavárnou kolo. A pak už jen big Hug (velké objetí).….A může se vesele pokračovat, tam, kde se přestalo.
Verdikt: je to limoška (od Lasse Hallströma), ale líbilo se mi to: ****